Pokud v rámci vaší skupiny jedna společnost vlastní budovu a druhá (např. projektové SPV) provozuje na její střeše elektrárnu, nebo pokud si elektřinu mezi sebou přeprodáváte, ocitáte se v hledáčku správce daně. Jak v těchto specifických případech postupovat?
1. Pronájem střechy: Více než jen „pár korun“ za metr
Stanovení tržního nájemného za plochu střechy pro instalaci FVE v praxi vyžaduje podrobnější analýzu. Hlavním problémem je nedostatek srovnatelných tržních dat. Veřejně dostupné zdroje cen za pronájem jsou pro tento účel často jen omezeně použitelné (pokud vůbec).
Při obhajobě ceny před finančním úřadem se neobejdete bez hloubkové funkční a rizikové analýzy a položení si např. následujících otázek:
- Kdo nese investiční riziko? Např. pokud vlastník budovy musel investovat do statického posílení střechy, musí se to odrazit v ceně.
- Příspěvky obou stran: Zohledňuje cenotvorba příspěvky k úspěchu celého FVE projektu? Zohledňuje současná cenotvorba např. příspěvek v podobě zákaznické báze pro odběr energie (nájemníci vlastníka budovy)?
- Omezení vlastníka: Instalace FVE limituje vlastníka v nakládání s nemovitostí na 20 a více let. Jakou to má však hodnotu?
- Ekonomický pohled: Umožňuje nájemné dostatečnou rentabilitu jak vlastníkovi budovy, tak vlastníkovi FVE? Jak bude jejich ziskovost z FVE projektu reagovat např. na změnu tržní ceny elektřiny?
- Volba metody: V závislosti na dostupných datech bývá zpravidla jako první zvažována metoda CUP (srovnatelná nezávislá cena). Často se setkáváme i s kombinací fixního nájemného a podílu na výnosech (případně rozdělení hrubého zisku/výnosu z FVE elektřiny), což může lépe odrážet realitu trhu. V mnohých případech tak může být pohled tzv. metody rozdělení zisku vhodnější, zejména pokud CUP data neposkytnou dostatečnou oporu (případně povedou k ceně, která není z pohledu některé ze stran rentabilní)
2. Prodej elektřiny: Mezi spotem a stabilitou
Druhým klíčovým momentem je cena samotné silové elektřiny dodávané mezi spojenými osobami. Zde narážíme zejména na volatilitu trhu a řešíme následující oblasti:
- Pevná vs. variabilní cena: Nastavení fixní ceny na delší období může být z pohledu transferových cen rizikové, pokud se tržní ceny výrazně propadnou (nebo vystřelí vzhůru). Finanční úřad se bude ptát, zda by nezávislý subjekt na takový kontrakt přistoupil bez revizní doložky.
- Výhoda pro odběratele: Pokud spojený odběratel nakupuje elektřinu od sesterské FVE, cena by měla odrážet přínos pro obě strany. Nelze jednoduše aplikovat „spotovou cenu z burzy“, aniž byste zohlednili profil výroby a spotřeby.
- Komu náleží výhoda z úspory za distribuci: Při FVE na střeše často spotřebovává celý výkon FVE vlastník budovy nebo jeho nájemníci a není tak využívána veřejná distribuční síť. Pokud je cena odvozena pomocí metody CUP, je třeba v TP dokumentaci ošetřit a zdůvodnit, komu náleží úspora za distribuci.
- Koncept PPA (Power Purchase Agreement): Zejména u výrobních podniků lze zvážit též inspirovat se PPA kontrakty.
Praktické doporučení na závěr
Správce daně se při kontrolách FVE zaměřuje na to, zda nedochází k umělému přelévání zisků do společností s daňovými úlevami nebo nevyužitými daňovými ztrátami. Klíčem k úspěchu není jen „mít znalecký posudek“, ale mít robustní metodiku a dokumentaci transferových cen, která dává ekonomický smysl a reflektuje technická specifika vaší situace.
Absence srovnatelných dat není omluvou pro rezignaci na dokumentaci, ale signálem k využití sofistikovanějších metod (např. analýza ziskovosti nebo metoda rozdělení zisku), které prokážou, že nastavené podmínky jsou v souladu s principem tržního odstupu.
Řešíte aktuálně nastavení smluvních vztahů pro vaši novou FVE nebo revidujete stávající nastavení v rámci skupiny?
Rád s vámi probereme specifika vašeho projektu a pomůžeme vám nastavit model, s kterým se nebudete obávat daňové kontroly.
Zde uváděné informace představují obecné pojednání a nepředstavují závazné stanovisko ani doporučení k nastavení konkrétních transakcí.