Modelový příklad: Výroba polovodičových čipů
Skupina má své centrální vedení a strategické řízení v mateřské společnosti v Německu. Právě zde jsou soustředěny klíčové znalosti, výrobní postupy, technologická řešení nezbytná pro produkci polovodičových čipů a zejména rozhodovací pravomoci z pohledu celé skupiny. Německá entita vyvíjí své produkty, průběžně zdokonaluje výrobní proces a zároveň nese rozhodující náklady i související hlavní podnikatelská rizika.
Za účelem optimalizace výrobních kapacit zakládá skupina výrobní společnost v České republice. Úlohou této společnosti je fyzická výroba čipů na základě podrobné technické dokumentace a závazných pokynů poskytnutých mateřskou společností. Rozsah činností české společnosti je omezen výhradně na výrobní proces.
Výrobní společnost nevykonává žádné strategické funkce, nepodílí se na výzkumu ani vývoji a nemá odpovědnost za prodej, cenotvorbu či vztahy se zákazníky. Veškerá vyrobená produkce je prodávána mateřské společnosti do Německa, kde je následně prodávána koncovým odběratelům na mezinárodních trzích.
Otázka: Jakým způsobem nastavit převodní cenu za dodávky polovodičových čipů mezi výrobní a mateřskou společností?
Možnost stanovení ceny na základě trhu (CUP)
Teoreticky by bylo možné vycházet z cen, za které jsou srovnatelné výrobní služby poskytovány mezi nezávislými subjekty. V praxi je však obtížné identifikovat transakce, které by byly dostatečně porovnatelné z hlediska rozložení funkcí a rizik mezi výrobcem a zadavatelem výroby, technologické náročnosti, objemu produkce a smluvních podmínek. Z tohoto důvodu je přímé použití metody CUP v dané situaci značně limitované.
Aplikace vhodnějších metod převodních cen
Vzhledem k omezeným rozhodovacím pravomocím české dceřiné společnosti by tato společnost neměla nést významná tržní rizika a z pohledu transferových cen bude finanční úřad zpravidla očekávat, že tato společnost bude mít spíše nižší, avšak stabilní ziskovost. Toho lze zpravidla dosáhnout aplikací transakční metody čistého rozpětí (tzv. “TNMM”), kdy:
- Česká společnost vykonává standardizované výrobní činnosti a nese pouze omezená provozní rizika, proto je tzv. “testovanou osobou”, jejíž ziskovost je porovnávána s tržní ziskovostí dle srovnávací analýzy (testovanou osobou má být vždy ta “jednodušší” entita v dodavatelském řetězci, tj. v tomto případě český smluvní výrobce);
- Pomocí srovnávací analýzy (tzv. “benchmark”) za použití externích databází je odvozen interval tržní ziskovosti pro českého smluvního výrobce – přitom jsou použita finanční data nezávislých výrobců, vykonávajících srovnatelnou výrobní činnost jako česká “testovaná” společnost;
- Pomocí benchmarku je odvozena konkrétní hodnota cílené tržní ziskovosti, kterou by měla česká společnost každý rok dosahovat;
- Pokud se na konci roku zjistí, že český smluvní výrobce nedosáhl tržní ziskovosti dle benchmarku, uplatní se tzv. “TP adjustment”, aby skutečná ziskovost smluvního výrobce odpovídala tržní ziskovosti;
- Cílená tržní ziskovost může být odvozena v rámci intervalu tržních hodnot konkrétní hodnotou (např. mediánem) nebo i intervalem.
Konkrétní nastavení samozřejmě je významně komplexnější. Je nezbytné odvodit správná benchmarková kritéria a ukazatel ziskovosti, správně zdůvodnit volbu cílené ziskovosti, stanovit položky, které se do výpočtu TP adjustmentu nezahrnují (např. lokální neefektivity), nastavit odpovídající smluvní dokumentaci a také správné zohlednění TP adjustmentu z pohledu DPH. Dále je nutno zvážit přístup k počátečním ztrátám apod.
Shrnutí:
Takto nastavený model převodních cen zajišťuje, že rutinní výrobní činnost realizovaná v České republice je odměněna přiměřeným, tržně obvyklým ziskem, zatímco převážná část ekonomické hodnoty zůstává u německé mateřské společnosti, která řídí celou skupinu a nese hlavní podnikatelská rizika. Z pohledu českých finančních úřadů je pak splněno jejich očekávání, že český smluvní výrobce bude stabilně v zisku.