Co se změnilo?
Nejvyšší správní soud v nedávném rozsudku (sp. zn. 3 Afs 102/2023-40) potvrdil, že finanční správa má právo zkoumat a upravovat základ daně i u transakcí se zcela nezávislými třetími stranami.
Jádrem sporu byla situace, kdy dceřiná společnost sice fakticky obchodovala s nezávislými subjekty, ale její celková ziskovost byla plně pod kontrolou mateřské společnosti. Matka diktovala cenovou politiku (za kolik nakupovat a prodávat), což dceru dostalo do dlouhodobé ztráty. Tuto ztrátu pak matka kompenzovala poskytováním půjček.
Soud rozhodl jasně: Pokud je ztrátovost důsledkem příkazů z centrály, daňová správa nebude zkoumat ceny jednotlivých nákupů/prodejů. Místo toho se zaměří na celkovou provozní ziskovost a může doměřit daň do výše zisku, který je na trhu obvyklý.
Koho se to týká?
Zpozornět by měli především dceřiné společnosti, které v rámci koncernu fungují jako tzv. „limited-risk distributors“ (distributoři s omezeným rizikem) nebo „toll manufacturers“. I když se navenek tváří jako samostatný distributor, pokud o jejich marži rozhoduje skupina, nesou daňové riziko. Prověřovanou transakcí se v tomto případě stává samotné plnění „nerentabilního příkazu“ mateřské společnosti.
Dopady do praxe
Pro korporátní praxi z toho vyplývá jediné: Argument „my neobchodujeme se spřízněnými osobami“ již nestačí. Riziko doměření daně je reálné, pokud:
- Je společnost dlouhodobě ve ztrátě.
- Nákupní a prodejní ceny jsou určovány centrální politikou skupiny.
- Ztráty jsou financovány úvěry od mateřské společnosti.
- Společnost nemá robustní dokumentaci, která by ekonomicky zdůvodnila, proč je ztráta v souladu s trhem.
Co s tím?
Zásadní je mít připravenou dokumentaci převodních cen, která prokáže, že provozní ziskovost odpovídá tržnímu rozpětí srovnatelných firem – a to bez ohledu na to, komu je dodáno zboží či služby.
Nejste si jisti, zda je vaše obhajoba ziskovosti (či ztrátovosti) dostatečná ve světle nové judikatury? Rádi s vámi projdeme nastavení vašeho obchodního modelu a identifikujeme případná rizika.