2. 12. 2025

Manažerské služby v koncernu: Kdy faktura jako dokumentace pro daňovou uznatelnost nestačí

  • Judikatura
  • Praxe

Fakturace manažerských a poradenských služeb mezi mateřskou a dceřinou společností patří dlouhodobě k nejrizikovějším oblastem daňových kontrol. Nejvyšší správní soud (NSS) v nedávném rozsudku (sp. zn. 9 Afs 42/2023-43) znovu potvrdil přísné nároky na prokazování těchto nákladů. Rozhodnutí je varováním pro všechny společnosti, které spoléhají na nižší míru formality v rámci koncernových vztahů.

Méně formální vztahy neznamenají absenci důkazů

Jádrem sporu byla situace, kdy daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně skutečného přijetí a rozsahu fakturovaných služeb. NSS sice uznal obecnou premisu, že vztahy mezi propojenými osobami mohou být méně formalizované a nemusí nutně vyžadovat například předávací protokoly. Dodal však, že tato skutečnost nezbavuje dceřinou společnost povinnosti prokázat, že k plnění reálně došlo.

Z předložených důkazů (e-maily, tabulky) nebylo zřejmé, jak se podklady do firmy dostaly, ani zda je nevypracovali její vlastní zaměstnanci. Zásadním problémem bylo také prolínání fakturovaných služeb s činností jednatele dceřiné společnosti, jehož výkon funkce statutárního orgánu není daňově uznatelným nákladem.

Rizika nedostatečné dokumentace

Pro korporátní praxi z rozsudku vyplývá, že u nehmotných služeb nelze spoléhat pouze na faktury a obecné přílohy. Daňové subjekty nemohou argumentovat ani tím, že správce daně uznal jiné transakce (např. nákup materiálu či dopravu) – služby se prokazují samostatně.

Klíčovým rizikem je absence důkazů, které by striktně oddělovaly placenou službu s přidanou hodnotou od běžného výkonu vlastnických práv mateřské společnosti (tzv. shareholder costs). Pokud není zřejmé, co přesně bylo předmětem služby a jaký byl její přínos, náklady budou z daňového hlediska neuznatelné.

Co musí obsahovat obhajitelná dokumentace

Aby společnosti v případě kontroly obstály, je nezbytné disponovat auditovatelnou dokumentací. Ta by měla zahrnovat:

  • Konkrétní popis činnosti a časové výkazy (nikoliv jen paušální fakturaci).

  • Hmatatelné výstupy (projektové plány, analýzy, reporty).

  • Jasné vymezení, že se nejedná o činnost, kterou již vykonávají statutární orgány dceřiné společnosti.

    Je vaše dokumentace vnitroskupinových služeb připravena na případnou daňovou kontrolu? Rádi s vámi prodiskutujeme, zda by stávající podklady a nastavení procesů obstály před správcem daně.

Jsme připraveni vám pomoci v oblasti převodních cen

Kontaktujte nás pro konzultaci – náš tým vám pomůže nastavit převodní ceny a připravit transfer pricing dokumentaci tak, aby obstály v praxi.

Další články

Potřebujete jistotu v oblasti převodních cen? Kontaktujte nás a domluvte si konzultaci – navrhneme řešení přesně pro Vaši společnost.

14. 5. 2026

Alchymie nákladové základny

  • Legislativa
  • OECD
  • Praxe

V oblasti převodních cen (TP) se často vedou debaty o výši přirážky nebo marže. Je 5 % dost? Není 8 % příliš? Zatímco se však často diskuse točí okolo procentní sazby, v základech jejich výpočtů se často tiše skrývá větší riziko: nesprávně definovaná nákladová základna.

Pokud použijete metodu nákladů a přirážky (Cost-Plus) nebo transakční metodu čistého rozpětí (TNMM) s cílenou čistou přirážkou, nákladová základna je často důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. I Pokyn D-10 ke službám s nízkou přidanou hodnotou např. uvádí: „pro účely stanovení odpovídající přirážky je nezbytné správně a přesně určit strukturu nákladů, které souvisí s poskytnutou službou“

14. 4. 2026

Smluvní výrobce ve ztrátě a „hypotetická transakce”: NSS potvrdil, že finanční úřad může doměřit kompenzaci od mateřské společnosti

  • Judikatura
  • Praxe

Může finanční úřad doměřit daň z příjmů české dceřiné společnosti jen proto, že dlouhodobě vykazuje ztrátu a její vedení tvoří zaměstnanci zahraniční mateřské společnosti? Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2026, sp. zn. 8 Afs 229/2024 – 97, je odpověď  v zásadě ANO — pokud správce daně dostatečně prokáže, že dceřiná společnost fakticky vykonává vůli mateřské společnosti a nejedná plně samostatně. V takovém případě je na místě doměřit tzv. hypotetickou transakci podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů (ZDP), tedy kompenzaci, kterou by nezávislý smluvní výrobce za daných okolností od svého principála obdržel. 

Současně ale NSS zrušil rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost a vytkl mu nedostatečné vypořádání námitek daňového subjektu. Rozhodnutí tak přináší důležité závěry pro obě strany — jak pro finanční správu, tak pro daňové poplatníky.