Arcomet Towercranes (C-726/23): TP Adjustment jako platba za separátní službu
V tomto případě (rozsudek ze září 2025) šlo o vztah mezi belgickou mateřskou společností a její rumunskou dceřinou firmou. Belgická matka aktivně zasahovala do řízení dceřiné společnosti, poskytovala jí obchodní služby a nesla hlavní hospodářská rizika spojená s její činností. Smlouva z roku 2012 stanovila cílovou provozní marži dceřiné společnosti v rozmezí -0,71 % až 2,74 %. Pokud dcera na konci roku tuto ziskovost překročila, matka jí vystavila vyrovnávací fakturu (TP adjustment) ke snížení nadměrného zisku. Tuto fakturu matka vykázala jako poskytnutí služeb.
Rumunská daňová správa dceři odepřela nárok na odpočet DPH s odůvodněním, že neprokázala skutečné poskytnutí těchto služeb. SDEU však rozhodl ve prospěch existence zdanitelného plnění: pokud existuje smluvní vztah se vzájemnými závazky a koncernová úprava představuje skutečnou protihodnotu za reálné obchodní služby, podléhá toto plnění DPH. Výše odměny sice byla proměnlivá a závislá na hospodářském výsledku dcery, kritéria však byla stanovena předem.
Varování ze strany SDEU: Daňová správa má plné právo požadovat kromě faktury i další doklady (zprávy o činnosti, výkazy prací), které reálné poskytnutí služeb prokazují. Pokud faktura neobsahuje podrobnosti o povaze služeb či poskytnutých plněních, sama o sobě nemusí stačit.
Stellantis Portugal (C-603/24): TP Adjustment jako úprava ceny zboží
Zcela odlišný příběh přinesl rozsudek z května 2026. Portugalský distributor nakupoval automobily a náhradní díly od evropských výrobců (OEM) ze skupiny General Motors. V případě výrobních vad či záručních oprav dealeři auta opravili a náklady vyfakturovali s DPH portugalskému distributorovi. Ten o těchto nákladech (včetně vlastních provozních nákladů) informoval výrobce. Podle koncernové dohody se následně upravovala převodní cena vozidel formou dobropisů či vrubopisů tak, aby distributorovi zůstala garantovaná zisková marže.
Portugalský finanční úřad tvrdil, že distributor poskytoval výrobcům lokální „služby oprav“ a doměřil DPH ve výši cca 1,3 milionu eur (s úroky celkem přes 1,5 milionu eur). Je třeba zohlednit, že tento spor je z doby, kdy ještě neplatilo současné generální pravidlo ohledně místa plnění pro B2B služby (v zemi příjemce). Portugalský finanční úřad tak mohl, s určitou argumentací, žádat lokální DPH.
SDEU však dospěl k jinému závěru než v kauze Arcomet. Na základě předložených skutečností – a s výhradou konečného ověření předkládajícím soudem – neshledal mezi distributorem a výrobci právní vztah, na jehož základě by distributor poskytoval výrobcům opravy za úplatu. Pokud by podle národního soudu šlo o následnou změnu ceny dodaných vozidel, projeví se taková úprava v základu daně u tohoto dodání, nikoli vznikem nového zdanitelného plnění (služby) na straně distributora. V čem se oba případy lišily?
Zatímco v případě Arcomet byla mezi matkou a dcerou detailní smlouva upravující jasně konkrétní poskytované služby (strategické, obchodní apod.), tak v případě Stellantis se smluvní úprava zaměřila na zajištění cílové ziskovosti distributora a neobsahovala úpravu, dle které by docházelo k poskytování konkrétních služeb.
Oba případy, které se mohou na první pohled jevit jako stejné/podobné, tak v závislosti na konkrétnosti smluvní úpravy vedly k úplně rozdílným závěrům SDEU.
Co k tomu řekla generální advokátka Juliane Kokott?
Stanovisko generální advokátky Kokott k případu Stellantis z ledna 2026 přináší odlehčení do této složité problematiky. Kokott trefně poznamenala, že určení správné převodní ceny pro účely přímých daní je často spíše „záležitostí víry“ než čistého práva, protože existuje celá škála „správných“ metod Proto je nutné DPH striktně oddělovat od logiky příjmů.
Postup portugalského finančního úřadu označila za příliš odvážný. Jelikož se ceny mohly upravovat oběma směry, v případě že by spojený distributor vykázal příliš vysoký zisk a TP adjustment by tak byl vystaven na snížení jeho zisku, tak by podle logiky úřadu distributor za svou vlastní poskytnutou službu ještě musel matce zaplatit. Šlo by tak o „službu za záporné protiplnění“, což právo DPH nezná. Kokott zdůraznila, že:
- Pouhé nesení nebo přenášení nákladů (záruk a oprav) nemůže samo o sobě tvořit poskytování služeb.
- Retrospektivní úprava variabilní ceny mění samotný základ daně původního plnění (podle článků 73 a 90 směrnice o DPH, jež odpovídají čl. 11 šesté směrnice použité na tento starší spor), nikoliv že generuje nové zdanitelné plnění na straně kupujícího.
Praktické dopady: Na co si dát pozor?
- Smluvní úprava: Vždy ve smluvní dokumentaci jasně definujte, k čemu se TP úprava vztahuje a co vlastně představuje ať se v maximální možné míře sníží riziko nejasnosti ohledně právní povahy a vyplývajícího daňového režimu TP adjustmentu (tj. zda jde o dodatečnou změnu ceny dřívějšího plnění či o separátní transakci v podobě služby).
- Pozor na zjednodušené pohledy: Nad rámec porovnání výše uvedených rozsudků bychom chtěli upozornit i na to, že se lze setkat i s názorem, že u TP adjustmentu není třeba DPH aspekty řešit, jelikož se jedná o “finanční narovnání nepodléhající DPH” – byť pro praxi by bylo velkým (a vítaným) zjednodušením, kdyby všechny TP adjustmenty bylo možné považovat za plnění mimo předmět DPH, resp. jako „finanční plnění“, tak se dle judikatury zpravidla vždy bude jednat o plnění podléhající DPH a je potřeba správně stanovit jejich DPH režim.
- Správný daňový režim TP adjustmentů je třeba řešit u všech transakcí ve skupině, jak u přeshraničních se zahraničními spojenými osobami, tak i u tuzemských transakcí. Upozorňujeme, že zejména u TP adjustmentů mezi českými spojenými společnostmi může mít nesprávné ošetření DPH režimu za následek významné doměrky.
Účtujete o TP adjustmentech a nejste si jistí, zda je správně vykazujete z pohledu DPH? Ozvěte se nám, ať máte jistotu, že/zda postupujete správně.