Základní princip/příklad
Nejdříve je potřeba ověřit, že vaše transakce (resp. distribuční entita) splňuje kvalitativní a kvantitativní kritéria pro uplatnění zjednodušeného postupu dle Amount B.
Teprve pokud jsou tato kritéria splněna, lze následně použít zjednodušený tříkrokový postup k odvození odměny za distribuční a marketingové činnosti (avšak jen pokud neexistuje interní srovnatelná transakce).
Příklad postupu výpočtu (tři kroky odvození tržní marže)
V prvním kroku je použita standardizovaná cenová matice OECD, kde si může distributor odvodit svoji tržní marži (Return on Sales). Cenová matice odvozuje cílovou ziskovost od:
- Odbytového odvětví (např. farmacie vs. stavebniny)
- Intenzity provozních nákladů (poměr provozních nákladů k tržbám)
- Intenzity čistých provozních aktiv (poměr provozních aktiv k tržbám)
Následují další dva kroky, které mohou vést k další úpravě tržní marže, a to
- Test výnosnosti provozních nákladů („Operating expense cross-check“) – tento krok může upravit/limitovat tržní marži v návaznosti na výnosnost provozních nákladů (de facto Berry Ratio)
- Dostatečnost lokálních dat („Data Availability Mechanism“) – tento krok se zaměřuje na vybrané (zejména rozvojové) země, pro které neexistuje dostatek srovnatelných dat a je třeba provést další úpravu ve výpočtu tržní marže.
V jurisdikcích, které Amount B plně akceptují, by takto odvozená marže měla být správcem akceptována, bez potřeby zpracovávat samostatný benchmark. Jednalo by se tak o tzv. „bezpečný přístav“ (Safe Harbour).
Co limituje Amount B – ne každý distributor je „Amount B ready“
I když to zní lákavě, uplatnění Amount B má striktní omezení – zjednodušený přístup nelze použít např. v případech, kdy:
- skupina má interní srovnatelné transakce,
- distributor vykonává i jiné významné činnosti, které nelze spolehlivě oddělit (např. výrobu, výzkum a vývoj),
- společnost vlastní unikátní a hodnotné nehmotné majetky (IP),
- se jedná o obchodování s komoditami, poskytování služeb nebo prodej digitálních aktiv,
- Provozní náklady distributora jsou extrémně nízké nebo naopak příliš vysoké vzhledem k tržbám (případy, kdy se entita blíží spíše pouhému obchodnímu zástupci).
Česká perspektiva: Opatrnost a nejistota
Ačkoliv OECD Amount B prosazuje, česká daňová správa se (dle nám dostupných informací) k automatickému přijímání tohoto konceptu zatím staví velmi zdrženlivě.
Z praktického pohledu jsou problematické zejména následující body:
- metodika odvození cenové matice (tržní marže) neodpovídá současné metodice benchmarků dle Pokynu D-34
- z hlediska transfer-pricingové dokumentace Amount B nepřináší s výjimkou možné absence samostatného benchmarku žádné zjednodušení
- řada distribučních činností je kombinována s dalšími aktivitami (např. poradenstvím, instalací, poskytováním financování apod.), což aplikaci marže dle Amount B výrazně komplikuje
- Amount B nemusí fungovat v regulovaném businessu (např. farmacii)
- Amount B nemusí být (a zdaleka není) přijata všemi jurisdikcemi, případně může být používána nekonzistentně, což by mohlo vést k situacím, kdy budou daňoví poplatníci povinni vypracovat srovnávací analýzu pro jednu jurisdikci a pro jiné jurisdikce uplatní marži dle Amount B
Závěrem lze shrnout, že Amount B se jeví spíše jako možné zjednodušení pro distribuční dceřiné společnosti v rozvojových zemích, zatímco pro vyspělé země se zavedenou transfer-pricingovou praxí zatím moc využitelná nebude. Přesto se může jednat o zajímavý nástroj, jak nastavit marži pro distributory ve vybraných zemích, akceptujících Amount B (zejména jako zajímavá a cenově výhodná alternativa oproti lokálním benchmarkům).
V případě, že byste měli zahraniční dceřiné společnosti ve specifických zemích a zajímalo by Vás, zda daná země akceptuje Amount B a jak odvodit tržní marži pro Vaši dceřinou společnost, rádi s Vámi i tuto, specifickou oblast prodiskutujeme.
Zde uváděné informace představují obecné pojednání a nepředstavují závazné stanovisko ani doporučení k nastavení konkrétních transakcí.