Blog - převodní ceny

Převodní ceny jsou jednou z oblastí, na které se finanční úřady stále více zaměřují a jsou dle poslední judikatury schopné též realizovat vysoké doměrky. Obhajoba nastavení převodních cen přitom může být velmi obtížná a zdlouhavá, jelikož prokazování správnosti převodních cen je především o správné argumentaci a jejím podložením kvalitní dokumentací – pokud tato není k dispozici, tak se riziko doměrku a zdlouhavé kontroly výrazně zvyšuje.

Jak se tedy zbavit v pozici finančního ředitele strachu z daňové kontroly a doměrku na převodních cenách? Odpověď je jednoduchá – využijte institutu závazného posouzeni (zkráceně “APA” z anglického “Advance Pricing Agreement”). S tímto nástrojem můžete jakékoliv nejistoty do značné míry odstranit ještě předtím, než k jakékoli kontrole vůbec dojde. V čem “APA” spočívá, jak o něj požádat a pro koho dává smysl?

V nedávném příspěvku na našem blogu jsme poukázali na multidisciplinární charakter převodních cen. Nyní se k tomuto tématu vracíme shrnutím pohledu judikatury Evropského soudního dvora (SDEU) na tzv. „transfer pricing adjustmenty“ („TP adjustment“). Jak ukazují dva zásadní rozsudky Soudního dvora EU (SDEU) – Arcomet Towercranes a Stellantis – každá vnitroskupinová úprava (tzv. „TP adjustment“) s sebou nese významné daňové aspekty i mimo rámec daně z příjmů, jejichž případné podcenění může vést k doměrkům v oblasti DPH (popř. i cel). Přitom pohled na TP adjustmenty se může lišit „případ od případu“.

Zatímco v jednom případě SDEU potvrdil, že koncernové dorovnání marže podléhá DPH, v druhém naopak dospěl k závěru, že o samostatné plnění nejde. Pojďme se podívat na oba rozsudky podrobněji.

V oblasti převodních cen (TP) se často vedou debaty o výši přirážky nebo marže. Je 5 % dost? Není 8 % příliš? Zatímco se však často diskuse točí okolo procentní sazby, v základech jejich výpočtů se často tiše skrývá větší riziko: nesprávně definovaná nákladová základna.

Pokud použijete metodu nákladů a přirážky (Cost-Plus) nebo transakční metodu čistého rozpětí (TNMM) s cílenou čistou přirážkou, nákladová základna je často důležitější, než by se mohlo na první pohled zdát. I Pokyn D-10 ke službám s nízkou přidanou hodnotou např. uvádí: „pro účely stanovení odpovídající přirážky je nezbytné správně a přesně určit strukturu nákladů, které souvisí s poskytnutou službou“

Může finanční úřad doměřit daň z příjmů české dceřiné společnosti jen proto, že dlouhodobě vykazuje ztrátu a její vedení tvoří zaměstnanci zahraniční mateřské společnosti? Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2026, sp. zn. 8 Afs 229/2024 – 97, je odpověď  v zásadě ANO — pokud správce daně dostatečně prokáže, že dceřiná společnost fakticky vykonává vůli mateřské společnosti a nejedná plně samostatně. V takovém případě je na místě doměřit tzv. hypotetickou transakci podle § 23 odst. 7 zákona o daních z příjmů (ZDP), tedy kompenzaci, kterou by nezávislý smluvní výrobce za daných okolností od svého principála obdržel. 

Současně ale NSS zrušil rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost a vytkl mu nedostatečné vypořádání námitek daňového subjektu. Rozhodnutí tak přináší důležité závěry pro obě strany — jak pro finanční správu, tak pro daňové poplatníky.