Méně formální vztahy neznamenají absenci důkazů
Jádrem sporu byla situace, kdy daňový subjekt neunesl důkazní břemeno ohledně skutečného přijetí a rozsahu fakturovaných služeb. NSS sice uznal obecnou premisu, že vztahy mezi propojenými osobami mohou být méně formalizované a nemusí nutně vyžadovat například předávací protokoly. Dodal však, že tato skutečnost nezbavuje dceřinou společnost povinnosti prokázat, že k plnění reálně došlo.
Z předložených důkazů (e-maily, tabulky) nebylo zřejmé, jak se podklady do firmy dostaly, ani zda je nevypracovali její vlastní zaměstnanci. Zásadním problémem bylo také prolínání fakturovaných služeb s činností jednatele dceřiné společnosti, jehož výkon funkce statutárního orgánu není daňově uznatelným nákladem.
Rizika nedostatečné dokumentace
Pro korporátní praxi z rozsudku vyplývá, že u nehmotných služeb nelze spoléhat pouze na faktury a obecné přílohy. Daňové subjekty nemohou argumentovat ani tím, že správce daně uznal jiné transakce (např. nákup materiálu či dopravu) – služby se prokazují samostatně.
Klíčovým rizikem je absence důkazů, které by striktně oddělovaly placenou službu s přidanou hodnotou od běžného výkonu vlastnických práv mateřské společnosti (tzv. shareholder costs). Pokud není zřejmé, co přesně bylo předmětem služby a jaký byl její přínos, náklady budou z daňového hlediska neuznatelné.
Co musí obsahovat obhajitelná dokumentace
Aby společnosti v případě kontroly obstály, je nezbytné disponovat auditovatelnou dokumentací. Ta by měla zahrnovat:
Konkrétní popis činnosti a časové výkazy (nikoliv jen paušální fakturaci).
Hmatatelné výstupy (projektové plány, analýzy, reporty).
Jasné vymezení, že se nejedná o činnost, kterou již vykonávají statutární orgány dceřiné společnosti.
Je vaše dokumentace vnitroskupinových služeb připravena na případnou daňovou kontrolu? Rádi s vámi prodiskutujeme, zda by stávající podklady a nastavení procesů obstály před správcem daně.
